V souvislosti s velkým zájmem o FUJIFILM X100VI se objevují otázky, proč není firma FUJIFILM schopná dodat na trh dostatek fotoaparátů. Na tomto místě se sluší zopakovat, že modelu X100VI se vyrábí od prvního dne dvojnásobek než jeho předchůdce, tedy modelu X100V. Produkce je stejná jako například u modelu X-S20. Dobrou zprávou pro zájemce může určitě být, že proces dalšího navýšení výroby byl měl být dokončen během léta 2024. Ale pojďme trochu dál od X100VI a podívejme se na unikátní řešení od značky FUJIFILM, které již dnes bereme možná jako samozřejmost, ale které snižují nejen výrobní kapacity, ale i prodražují výrobu jako takovou. Po všech těch letech některá řešení bereme za zcela automatická, ale určitě si zaslouží naši pozornost a zamyšlení.
Hybridní hledáček
Začněme od bodu nula. Tedy od modelu X100, který je tu s námi od roku 2010 a bezesporu patří mezi první prémiové kompakty své doby. Leica Q přichází na trh až o celých 5 let později, Ricoh GR byl představen v roce 2013 a Sony RX1 v září roku 2012.
ONLINE KURZ OVLÁDÁNÍ FUJIFILM FOTOAPARÁTŮ – KLIKNI PRO VEŠKERÉ INFO
Na první pohled zákazníky upoutal design modelu X100 a obecně se ji říkalo „Leica pro chudé“, což se přiznám, že mě vždy trochu pobaví, protože když se rozhlédneme po značkách, které prodávaly dálkoměry na film, tak design X100 a X-Pro série je vizuálně mnohem bližší modelům od značky Contax. Já konkrétně nejvíce ve své první X-Pro vidím Contaxu G1.
Ale zpět k našemu prvnímu bodu. Hybridní hledáček byl přístup FUJIFILMU, kterým chtěli nabídnout lidem oba světy. Tedy možnost využívat průhledový hledáček a při přepnutí hledáček digitální neboli EVF. Toto řešení velmi dobře zapadalo do kontrastu doby, protože na začátku desátých let mnoho fotografů odmítalo využívat digitální hledáčky. Jejich kvalita nebyla zdaleka na dnešní úrovni. Problém nebylo jen rozlišení, ale například i obnovovací frekvence.
Hybridní řešení zvětšilo potenciální trh zákazníků, protože nenutilo nikoho stát před volbou, zda je EVF pro ně to pravé.
Chytrá řešení nejsou ale vždy jednoduchá a hybridní hledáček je naopak věcí komplikovanou, protože přepínáním mezi hledáčky dochází k mechanickému posunu digitálního panelu. Určitě tušíte, kam mířím. Takto řešený hledáček má pohyblivé části a další drobné díly, které modely pouze s EVF hledáčky nemají. Navíc fyzická velikost průhledového hledáčku docela dlouho ovlivňovala velikost elektronického hledáčku a celé toto řešení zvyšuje cenu modelů s tímto řešením.
Například se ke mně dostala zmínka, že při designování prvních GFX modelů se pracovalo i s konceptem s hledáčkem podobným tomu, které měla už v tu dobu pár let řada X100 a X-Pro, ale toto řešení neúměrně zvětšovalo velikost přístroje. Pro příklad dávám vedle sebe GFX 50r a jeho zmenšeninu X-E3 (ve skutečnosti je to naopak a GFX 50r je zvětšenina X-E3). Představte si, že by to GFX bylo ještě výrazně větší.
Aby FUJIFILM dokázal, že to umí ještě lépe, tak v nové generaci hybridního hledáčku přidal ještě možnost mít vpravo dole, při aktivovaném průhledovém hledáčku, malý EVF náhled, kde si buď můžete nechat výřez z oblasti ostřícího bodu nebo zobrazovat celou scénu.
Jen pro představu přidávám kolik částí měl hybridní hledáček z generace X-Pro2.
Složitost toho řešení zvyšuje nejen cenu a pravděpodobně i výrobní čas, ale například v minulosti způsobily problémy subdodavatelského řetězce těchto dílů, problémy s dostupností X100V.
Toto řešení pomohlo nakopnout celou nově začínající řadu X a bez toho bychom dnes neměli asi ani řadu GFX.
Mechanické voliče
Určitě se shodneme, že mechanické voliče na ovládání času, závěrky hodnoty ISO nejsou unikátním řešením jen značky FUJIFILM. Na druhou stranu, všechny modely, které toto řešení používají se vystavují vyšším výrobním nákladům a v případě sdíleného voliče času závěrky a ISO, který přinesl model X-Pro2, se dostáváme podobně jako u hybridního hledáčku do složitějších vod.
Než se pustím do zmíněného voliče, kterým je vybavena nejen řada X-Pro (2,3), ale také X100 (F, V, VI), tak se zastavíme obecně u mechanických voličů.
Na první pohled si řekneme asi: „OK, kolečka nahoře“. Když se ale zamyslíme, tak se jedná o další voliče, se kterými se jiné značky neobtěžují. Další díl, další část fotoaparátu, která vykonává mechanický pohyb, musí správně fungovat a pokud je model utěsněn proti vlhkosti a prachu, tak další místo, které musí být správně navrženo a ošetřeno.
Když se podívám na produkci například Nikonu, tak na modelu Z6 vidíme přední roler, zadní kruhový volič, který slouží místo zadního roleru a jeden PASM volič. Když to porovnám s X-T5, tak ta má přední a zadní roler, volič kompenzace expozice, volič času závěrky, volič ISO. A pod voličem času závěrky je mechanický přepínač STILL/MOVIE a pod ISO voličem výběr způsobu snímání – tedy třeba sériového snímání, bracketingu apod. Aby mě nebral někdo za slovo, já neříkám, že jeden přístup je lepší než druhý, protože velmi podobné rozložení voličů jako zmíněný Nikon má naše X-S20 a obecně je rozhodně fajn, když si člověk může vybrat.
Konečně se dostáváme ke sdílenému voliči času závěrky a ISO. Tento nový prvek se prvně objevil u X-Pro2, což byla ještě doba, kdy novou generaci startovala řada X-Pro a X-T a v dnešní době X-H.
Volič je opět inspirován minulostí, protože nápadně připomíná designový prvek ve kterém si člověk nastavil jaký založil film do fotoaparátu. Buď byla funkce pouze informační nebo u některých modelů to byl pokyn pro měření vestavěného expozimetru.
FUJIFILM se rozhodl, že tomuto voliči dá funkci 2/3 expozičního trojúhelníku. Otáčíme-li celý otočným voličem, tak měníme čas, když tlakem vytáhneme vnější kroužek směrem nahoru, tak měníme hodnotu ISO, kterou vidíme v okénku.
Na první pohled prostě další volič, ale když se podíváme zase na schéma, tak můžete vidět, kolik různých částí tento volič má.