Blog
Ambasadoři Recenze

Autor: Michal Krause

Fotografování přírody s X-T50

Zpět na články
Sdílej tento článek

Mými hlavními fotoaparáty jsou dlouhodobě vlajkové lodě řady T – používal jsem všechny od X-T1 až po současnou X-T5. Vždy jsem ale cítil jistou náklonnost i k nižším modelům s dvojciferným označením. Po nějakou dobu jsem vlastnil X-T20, fotil jsem s X-T30 a samozřejmě jsem si tedy nenechal ujít příležitost otestovat i současnou X-T50, kterou jsem vzal na tři výpravy za focením přírody. Zde jsou mé zkušenosti.

U této střední řady mi vždy imponovalo, že poskytují totožnou obrazovou kvalitu a většinu funkcí jako jejich dražší souputníci. Mou výhodou je, že nestřídám fotoaparáty tak dynamicky, jako třeba svatební fotografové, takže jsem schopen docela dobře fungovat s jistými odlišnostmi v ovládání, ale naopak by mi vadilo, kdybych musel přemýšlet o tom, jestli druhý fotoaparát nefotí hůře v daných světlených podmínkách nebo nemá menší rozlišení.

V tomto směru mi X-T50 dělá radost, protože v levnějším a menším těle se ukrývá stejný 40megapixelový stabilizovaný snímač a procesor jako v X-T5. Fotoaparát má tedy totožné ostření včetně AI detekce objektů, zvládá podobné snímkové frekvence při sekvenčním focení (byť ne úplně stejné – o tom ještě dále) a srovnatelné jsou i jeho schopnosti natáčení videa.

40megapixelový snímač se uplatní i u krajiny. Grand Tethon, USA (Fujifilm X-T50 + XF60mmF2.4 R Macro, f/9, 0.5 s, ISO 125)

S vědomím, že fotoaparát mě nebude nijak limitovat, jsem se s ním vydal za přírodou do třech koutů naší planety. Počítal jsem s ním v zásadě jako s druhým tělem, ale hned první výpravy na Borneo mi přinesla nečekané „zpestření“ – prvního večera utrpěla moje X-T5 závadu, takže X-T50 byl povýšen na hlavní fotoaparát. Mimochodem, na fotografické cesty se vydávám nějakých 15 let a nikdy mi technika úplně nevypověděla službu. Tentokrát jsem ale druhý fotoaparát shodou okolností nevlastnil a na výpravu jsem tak původně chtěl jet na základě těchto zkušeností bez záložního těla. Až doslova pár dní před odjezdem jsem se rozhodl vypůjčit si X-T50 na testování. Kdybych to neudělal, na 14 dní bych se změnil z fotografa přírody na jejího pozorovatele, což by samozřejmě také nebylo špatné, ale přeci jen už po této zkušenosti budu více počítat s tím, že když se něco nestalo v minulosti, neznámá to, že se to nestane tentokrát – a vám radím totéž 🙂

Volavka bílá, Borneo (Fujifilm X-T50 + XF150-600mmF5.6-8 R LM OIS WR na 600 mm, f/8, 1/250 s, ISO 1250)

Ale zpět k X-T50. Už jsem naznačil, že oproti „pětce” jde o tělo menší a lehčí, a upřímně řečeno, rozdíl je to citelnější, než byste možná čekali podle specifikace. Pro mě osobně je to něco, co mě na téhle řadě opravdu moc baví – s vhodným objektivem (například XF27mmF2.8) je to téměř kapesní výbava s parádními schopnostmi. Ovšem malé rozměry přestanou být výhodou, pokud používáte velké objektivy. S teleobjektivem XF150-600mm mi už zkrátka chyběl hlubší grip. Speciálně v tropech je to znát o to více, že se dost potíte a technika obecně více v rukách klouže. Osobně radím pro podobné situace doplnit tělo dodatečným gripem. Bohužel, Fujifilm jej vyrábí pouze  pro starší modely až po X-T30 , ale pro X-T50 nikoliv – naštěstí jsou na trhu solidní alternativy třetích výrobců. Ačkoliv se může zdát nelogické koupit si malé tělo a pak je zvětšovat gripem, osobně to vnímám jako sympaticky modulární koncept – při focení wildlife mám lepší úchop a jako bonus možnost přímého uchycení na stativ standardu Arca Swiss a třeba při výletu s rodinou zase fotoaparát zmenším takřka do kapsy. Nemluvím jen z teorie, protože na fotovýpravy používám už nějakou dobu dodatečný grip s X-T5. Pro X-T50 jsem jej tentokrát neměl takže jsem to musel zvládnout bez něj – a dalo se to, včetně situací, jako bylo třeba focení letovek z loďky na řece.

Kvakoš noční, Borneo (Fujifilm X-T50 + XF150-600mmF5.6-8 R LM OIS WR na 265 mm, f/7.1, 1/1000 s, ISO 2500)

Menší rozměry si též vyžádaly odlišnost, kterou jsem osobně cítil při úvahách o X-T50 asi nejsilněji na straně negativ – používá totiž menší baterie NP-W126S. Je to pochopitelně poměrně logické rozhodnutí, protože napěchovat do malého těla akumulátor NP-W235 by byla pořádná výzva. Je tedy třeba připravit se na téměř poloviční kapacitu ve srovnání s baterií z X-T5, ale spíš než menší výdrž mě mrzí nemožnost zaměňovat akumulátory mezi oběma těly, což sebou nese o něco vyšší náklady, pokud už nějaké NP-W126S nevlastníte, plus nutnost vozit dvě nabíječky, jestliže si nevystačíte s nabíjením přes USB. Je to zkrátka něco za něco. Pokud vám na nižší hmotnosti a rozměrech nezáleží, výhody jsou u baterie na straně X-T5. Co se týče praktické zkušenosti, při mém stylu focení jsem na Borneu, kde byla X-T50 v intenzivním užití, vystačil se dvěma akumulátory. Tak trochu jsem musel, protože víc jsem jich neměl, ale na druhou stranu jsem se také příliš neomezoval, protože v případě krajní potřeby jsem mohl použít nabíjení z powerbanky. Dle této zkušenosti a vlastně i na základě toho, že většinu doby, kdy jsem u Fuji, se používaly právě akumulátory NP-126, bych pro sebe viděl jako dostačující vlastnit tři tyto baterie. S tímto počtem se též pěkně řeší nabíjení – dva akumulátory v dvojnabíječce a třetí ve fotoaparátu (a nemusíte v noci vstávat, abyste baterie v nabíječkách prohodili 🙂).

Klokan nenápadný, Queensland, Austrálie (Fujifilm X-T50 + XF16-50mmF2.8-4.8 R LM WR na 16 mm, f/5.6, 1/250 s, ISO 640)

Další rozdíl, který můžete pocítit při focení, je v mechanické závěrce. Ta má trochu horší parametry než u X-T5, což se projevuje ve třech ohledech:

  1. Nejkratší čas je 1/4000 s. Tohle nevnímám jako zásadní újmu – na 1/8000 s, kterou umí X-T5, se reálně při mém focení nedostanu, protože k tomu nebývá dostatečné světlo. Reálně jsem spíš už hodně rád za 1/2000 s. S elektronickou závěrkou, kterou používám častěji, samozřejmě dosáhnete i kratších časů, záleží ale na motivu, jestli se u něj neprojeví rolling shutter efekt.
  2. Nejrychlejší sériové snímání s mechanickou závěrkou je 8 snímků za vteřinu, zatímco X-T5 umí až 15. Opět platí, že s elektronickou závěrkou se rozdíl setře a lze využít 13 snímků za vteřinu při plném políčku nebo až 20 s ořezovým faktorem 1,29× (24 megapixelů). Nejčastěji rychlé snímání používám s funkcí Předsnímek (Pre-Capture), při které je použití elektronické závěrky nutné.
  3. Synchronizační čas blesku je 1/180 s namísto 1/250 s u X-T5. S bleskem fotím v podstatě jen makro a u něj mi to nevadí (tedy až na to, že jsem zatím ještě občas zapomínal a použil kratší čas). Pokud cílíte například i na venkovní portréty za denního světla, může pro vás kratší synchronizační čas znamenat určitá omezení (vysokorychlostní synchronizaci HSS ale samozřejmě používat můžete).

Musím se přiznat, že jsem si zpočátku nevšiml, že synchronizační čas X-T50 je 1/180 s a použil jsem čas kratší. Tady to naštěstí i s 1/200 s dopadlo dobře, ale nespoléhal bych na to. Rosnice žlutoboká, Queensland, Austrálie (Fujifilm X-T50 + XF16-50mmF2.8-4.8 R LM WR na 36 mm, f/11, 1/200 s, ISO 640, blesk)

A když už je řeč o makru, asi poslední věc, která mě víc bolí, je pouze dvojsměrně výklopný displej. Netoužím určitě po plně výklopném LCD, který jsem si vyzkoušel na X-T4, a ačkoliv shledávám mnohé jeho výhody, pro mě osobně nakonec vítězí pohotovost a bytelnost tříosého displeje v X-T5. Speciálně u makra, kdy se často fotí ve složitějších úhlech, blízko u země či ve vegetaci, mi ale u X-T50 ta možnost horizontálního vyklopení občas chyběla.

Makro je disciplína, u níž bych nejvíc ocenil vyklápění displeje ve třetí ose. Mimochodem, jelikož opakování je matka moudrosti, znovu připomínám, že synchronizační čas blesku je 1/180 s – a ano, tady jsem fotil na 1/250 s, takže jsem musel dole oříznout tmavý pruh – zvyk je železná košile 🤦🏻. Pagekon lupenoocasý, Queensland, Austrálie (Fujifilm X-T50 + XF16-50mmF2.8-4.8 R LM WR na 26 mm, f/13, 1/250 s, ISO 800)

Nižší ceně a menším rozměrům samozřejmě padlo za oběť i pár dalších vlastností, které stojí za připomenutí, ale pro mě už nejsou tak kritické. Dle důležitosti pro mé focení to jsou:

  • utěsnění proti vlivům počasí – ačkoliv si myslím, že fotoaparáty snesou až překvapivě hodně, samozřejmě bych se za těch pár těsnění proti vlhkosti a prachu nezlobil. Druhé tělo u mě není tak vytížené, ale pokud bych měl mít jen jeden fotoaparát a bral ho do náročnějších podmínek, tak to určitě bude X-T5.
  • pouze jedna paměťová karta – běžně s X-T5 fotím v režimu zálohy, pro případ poruchy karty nebo nechtěného vymazání. Ale přeci jen mám tu „výhodu”, že mi za focení nikdo neplatí, takže ztráta fotek by mrzela jen mě. A v 99 % případů mám možnost každodenního zálohování fotografií do tabletu, takže je to spíš o zodpovědném přístupu. Opět platí, že kdybych fotil třeba svatby, volil bych X-T5 se dvěma sloty.
  • menší rozlišení a zvětšení hledáčku. Jasně, skrz jemnější a větší hledáček v X-T5 je lepší pokoukání – zvlášť, pokud máte možnost si to přímo porovnat. Ale reálně jsem s X-T50 zcela v pohodě a tak zásadní to pro mě není.
  • absence funkce Pixel Shift – zmínil jsem, že funkce obou fotoaparátů jsou velmi podobné, ale z nějakého důvodu na X-T50 chybí režim Pixel Shift, při němž se vyfotí řada snímků s posunem snímače, z nichž posléze lze složit 160megapixelovou fotografii s větším množstvím detailů. Jestli tuhle funkci chcete, musíte volit X-T5. Pro mě je nepodstatná.
  • menší buffer může znamenat méně fotografií zachycených na plnou rychlost sériového snímání – máte-li rychlou kartu, nejspíš to tak dramaticky nepocítíte. Pokud opravdu potřebujete v tomto směru ten nejvyšší možný výkon, je lepší mířit na řadu X-H, oba její fotoaparáty mají větší buffer a X-H2S je přímo orientovaný na rychlost ve všech ohledech.

Na závěr jsem si nechal ovládání fotoaparátu. Už jsem zmínil, že moje focení se dvěma těly neznamená, že bych je neustále střídal. Buďto fotím intenzivněji jedním (typicky s teleobjektivem) nebo druhým (obvykle se širokáčem). Přesto samozřejmě pociťuji rozdíly v ovládání obou těl, neboť na X-T50 je tlačítek o něco méně a některé ovládací prvky mají trochu jinou logiku.

Makak, Borneo (Fujifilm X-T50 + XF150-600mmF5.6-8 R LM OIS WR na 600 mm, f/8, 1/250 s, ISO 6400)

Mrzí mě samozřejmě trochu absence voliče ISO, místo kterého je kolečko s filmovými předvolbami. Ačkoliv se mi z ohlasů na internetu zdá, že s touto novinkou panuje u řady uživatelů spokojenost, pro mě osobně nemá valný smysl. Volič ISO nicméně nebyl na žádném modelu této střední třídy – dříve jej nahrazoval režim focení, který se nyní přesunul na samostatné tlačítko Drive. A tady vidím trochu promarněnou příležitost ve firmwaru, protože pokud už se režim snímání nepřepíná fyzickým voličem, byla by fajn možnost měnit jej předvolbami C1 až C7, což ale bohužel nejde. Tímto posílám nenápadnou prosbu do Fujifilmu 🙂

Rovněž absence D-padu (která také není novinkou) trochu ztěžuje sjednocení ovládání s X-T5. Pro práci s fotkami, ostřícími body nebo v menu je joystick více než adekvátní náhradou, ale D-pad pro mě osobně znamenal hlavně čtyři nastavitelná tlačítka navíc. X-T50 nabízí pořád docela dost možností, protože i tak můžete nastavit až 6 tlačítek (AF ON, AEL, Q, Fn1, Fn2 a R-Dial), ale hodně záleží na tom, jak moc si ovládání potřebujete přizpůsobit. Já potřebuji tlačítky hlavně

  • aktivovat automatické ostření
  • měnit předvolbu Auto ISO
  • přepínat na předvolbu C1, kterou mám pro akční focení
  • zobrazit poslední fotku některým tlačítkem vpravo (protože levou rukou podpírám těžký teleobjektiv)
  • otevírat Q menu

takže mám vlastně ještě jedno tlačítko k dobru. Na X-T5 používám dodatečná tlačítka pro pár dalších funkcí, ale ty už potřebuji méně často (vypnutí detekce objektu, zvětšení obrazu při manuálním ostření, vypnutí náhledu expozice pro focení s bleskem), takže u X-T50 jsem se ještě nerozhodl, co z nich by na posledním volném tlačítku mělo být – zbytek mám převážně v Q menu nebo rychlém uživatelském menu.

Dá se říct, že nejpotřebnější funkce ovládám na obou tělech velmi podobně. Ano, musím trochu myslet na to, který z nich mám v ruce, ale není to nic hrozného. Samozřejmě pokud absolutně potřebujete umět sáhnout po každém prvku poslepu nezávisle na tom, který foťák držíte, kupte si dva stejné.

Strdimil hnědolící, Borneo (Fujifilm X-T50 + XF150-600mm F5.6-8 R LM OIS WR na 600 mm, f/8, 1/60 s, ISO 3200)

S X-T50 jsem fotil asi šest týdnů, z toho dva opravdu intenzivně v roli hlavního těla. A jak jej po této zkušenosti vidím? Šel jsem do toho s tím, že model z této řady bude nejspíš fajn doplňkem k mé primární X-T5. V článku jsem se soustředil vlastně hlavně na omezení, která menší fotoaparát přináší, protože je potřeba o nich při výběru vhodného těla vědět, ale vůbec to neznamená, že bych si na něj chtěl stěžovat. Vlastně z něj jsem nakonec mnohem nadšenější, než jsem čekal. Technologicky samozřejmě své přímé předchůdce převyšuje a zejména přidání stabilizace je super vítané. Miniaturní rozměry (zvláště s vhodně vybraným objektivem) z něj činí výborný fotoaparát na každodenní nošení a mě osobně o něco více láká mít dva různé fotoaparáty, které se hodí v různých situacích (byť se samozřejmě musejí i dostatečně funkčně překrývat, aby jeden mohl v případě potřeby nahradit druhý a naopak). Je volba X-T50 kompromisem? V některých ohledech určitě ano – asi by nedávalo smysl, kdyby levnější tělo umělo všechno co vyšší model. Je to ale kompromis, který bolí moc? Neřekl bych. Budu s X-T50 fotit i nadále? Upřímně: bavilo mě to s ním tak, že ano – v dohledné době rozšíří mou výbavu. Hodí se i pro vás? To opravdu nevím, ale snad jsem vám tímto článkem s rozhodováním trochu pomohl!

Volavka červená, Borneo (Fujifilm X-T50 + XF150-600mmF5.6-8 R LM OIS WR na 600 mm, f/8, 1/1000 s, ISO 640)

 

Blog

NEWSLETTER

NEPROMEŠKEJTE ŽÁDNOU NOVINKU

Zadáním emailu potvrzujete souhlas s použitím údajů pro marketingové účely