Ambasadoři
Recenze
Čtěte více
Fujifilm GFX100S je nejlepší foťák na světě. To je naprosto bez debaty a klidně se o to můžeme pohádat do krve. Má ale svoje hranice, to je potřeba si přiznat. A i přesto, že se moje focení většinou odehrávají uvnitř zmíněných hranic, jednou za čas toužím po něčem, co GFX prostě nemá, nebo neumí. Jednoduše proto, že to je středoformát.
Hranice? Kde?
Ale abych byl konkrétní. Jsou asi tři věci, co mi na GFX jednou za rok chybí:
1) Světelnější skla. To je něco, co na středoformátu už z podstaty věci nejde. Většina skel na GFX začíná na světelnosti f/3.5, pár vyjímek má i f/2.8 a jedno legendární sklo dokonce f/1.7. Většinou to nevadí, protože hloubka ostrosti je na druhou stranu menší a čip větší, takže se to srovná. Někdy ale fotíme hodně pozdě do soumraku, stmívá se, světla rychle ubývá a lepší světelnost bych vyvážil zlatem. Čistě proto, že sklo s f/1.4, nebo dokonce 1.2 by mi přidalo dalších pár minut, kdy ještě můžu fotit.
2) Rychlejší ostření. GFX je na poměry středoformátu naprostá hvězda, legenda a ostří s velkým odstupem nejlépe. V porovnání s moderními FF nebo APSC bezzrcadlovkami už to ale zas taková jízda není. Ačkoliv se málokdy dostanu do situace, kdy bych potřeboval opravdu rychlé ostření, nedejbože tracking, tak se to jednou za čas přeci jen stane. A pak si přeju, abych měl po ruce něco, co dokáže ostřit třeba tank, který projíždí smykem zatáčkou. Ve tmě, mlze a v protisvětle.
3) Víc snímků za vteřinu. Já vím. Na středoformát je 5 fps naprostá lahoda a v 99% případů to stačí. Jenže když člověk fotí výstřel z minometu a chce mít jistotu, že se trefil, přeci jenom by se o pár snímků za vteřinu víc hodilo.
Co s tím? X-H2!
Když Fujifilm oznámil model H2, zajásal jsem. Menší tělo, 40 megapixelů, 15 snímků za vteřinu a objektivy s neskutečnou světelností f/1. O ostření ani nemluvě. Pak jsem viděl, jak tělo vypadá a zajásal jsem ještě jednou. X-H2 totiž vypadá jako zmenšený brácha mého milovaného GFX100S. Stejný design, stejně se drží, stejně ovládá.
Pro mě to znamená, že bych možná mohl mít foťák, který doplňuje GFX v případech, kde narážím na jeho hranice. A možná bych mohl pracovat s oběma foťáky zároveň, protože budou mít stejné ovládání. A fotky bych mohl barvit zároveň, protože budou mít stejné barvy. Znělo to až příliš dobře na to, aby to mohla být pravda. Takže jsme to vyzkoušeli rovnou v boji. Doslova.
První dojmy
H2 je malé, lehké, příjemné a rychlé. Ovládá se to stejně, hledáček vypadá stejně a když ne, tak to jde nastavit. Pár čudlíků chybí, ale asi mi to nevadí. Ostření je rozhodně rychlejší, skla světelnější a fotit 15 snímků za vteřinu jde bez potíže. Asi jsem se zamiloval. Střídání GFX a H2 v průběhu focení není problém, celý proces je hladký.
APS-C skla jsou daleko menší a skladnější, přitom působí stejně bytelně, jako jejich větší bráškové. Díky tomu vesele ignorujeme, že během focení začalo zhusta pršet a necháváme foťáky omývat vodou tak, jak jsme zvyklí. Pak mi při jízdě na vojenském motorovém člunu X-H2 tak trochu spadne do vody, která se nějakým omylem objevila uvnitř člunu. Foťák mám v tuhle chvíli jen půjčený, takže ve mě trochu hrkne, ale nakonec se ukáže, že tělo je opravdu dobře utěsněné. Kamarádům ve Fuji to ale radši taktně zamlčíme, aby mi ještě někdy něco půjčili.
Stmívá se
Padá tma. Do toho pořád prší. GFX pomalu začíná mít problémy s ostřením, ISO stoupá na 3200, pak na 6400 a pak je konec. Přichází čas X-H2 s objektivem XF 50 mm f/1. ISO se vrací zpátky na relativně normálních 800 a focení pokračuje. Dostávám nějakých 10, možná 15 minut navíc. To se může zdát jako relativně málo, ale v praxi je to k nezaplacení.
Navíc jde přesně o dobu, kdy fotím nejraději. Expozice oblohy i země se srovná, začnou být vidět i poměrně slabé zdroje světla a třeba oheň dostává naprosto jiné kouzlo, než má přes den. O svítilnách, přístrojích pro noční vidění nebo laserech ani nemluvě. Jediná otázka je, jestli budou fotky s takhle malou clonou použitelné a kde se ukáže rozdíl mezi obřím a miniaturním senzorem. Focení končí, jedeme domů, u počítače se ukáže.
Foceno GFX 100S
Foceno X-H2
U počítače
Je pár dní po focení. Fotky jsem nechal uležet, dojmy trochu opadnout a nastala chvíle pravdy.
První věc, která mě zajímá, je konzistence. Je možné vedle sebe dát fotky z obou foťáků, nastavit stejné vyvážení bílé, expozici a nabarvit je tak, aby byly konzistentní? Odpověď je velké, hlasité ANO. Jediné, podle čeho má klient šanci poznat, ze kterého foťáku fotka pochází je (krom plného rozlišení) poměr stran. Jinak jsou barvy stejné, výstup sedí. Hurá.
A co ostrost, detaily dynamický rozsah a tak? Výstupy z X-H2 jsou bezesporu super. Ve své kategorii určitě. Středoformát to ale není. Výstupy z GFX jsou znatelně ostřejší, daleko detailnější a rozdílný je i dynamický rozsah. Projeví se i kresba objektivů, které jsou na středoformátu naprosto nekompromisní, na APS-C jen (velmi) dobré. Nakonec pak GFX umožňuje vytahovat data ze stínů i světel v místech, kde už se X-H2 nechytá. Aby taky ne, když je to třikrát dražší foťák.
GFX ale dominuje i ve tmě, což jsem nečekal. Díky tomu, že hustota pixelů je na velkém senzoru středoformátu přeci jen menší, je fotka vyfocená na ISO 5000 čistší a detailnější, než fotka z X-H2 focená na ISO 1600. Tím se trochu stírá výhoda světelnějších skel, od které jsem si hodně sliboval.
Tady jsem si musel vzít kalkulačku a trochu počítat. Dopočítal jsem se k tomu, že H2 má 4x menší plochu senzoru, než GFX. Rozlišení je ale jen 2.5x nižší, buňky na senzoru X-H2 tedy zákonitě musí být menší. Proto bude mít foťák menší dynamický rozsah a vyšší šum. Dál jsem se dopočítal k tomu, že u X-H2S vs GFX je poměr rozlišení a plochy stejný, takže by výstup měl být (teoreticky) podobnější GFX. Bohužel je pro mě rozlišení 26 megapixelů už za hranicí toho, kam jsem ochoten jít. Asi. Ale radši to ještě někdy vyzkouším.
Chci to? Nechci to?
Chci. Rychlejší to je, konzistentní to je, středoformát to není. Fuji X-H2 budu používat jako druhé, záložní tělo. Můj hlavní pracovní nástroj je stále nepřekonatelný král GFX100S. Pro vyjímečné situace, kdy je potřeba fotit rychlou akci, mnoho snímků za vteřinu a rychle ostřit, budu mít v záloze X-H2. Fotky se dají bez problémů kombinovat, výstupy sedí a s limity menšího čipu se prostě budu muset já i klienti smířit.
