Recenze
Čtěte více
V souvislosti s velkým zájmem o FUJIFILM X100VI se objevují otázky, proč není firma FUJIFILM schopná dodat na trh dostatek fotoaparátů. Na tomto místě se sluší zopakovat, že modelu X100VI se vyrábí od prvního dne dvojnásobek než jeho předchůdce, tedy modelu X100V. Produkce je stejná jako například u modelu X-S20. Dobrou zprávou pro zájemce může určitě být, že proces dalšího navýšení výroby byl měl být dokončen během léta 2024. Ale pojďme trochu dál od X100VI a podívejme se na unikátní řešení od značky FUJIFILM, které již dnes bereme možná jako samozřejmost, ale které snižují nejen výrobní kapacity, ale i prodražují výrobu jako takovou. Po všech těch letech některá řešení bereme za zcela automatická, ale určitě si zaslouží naši pozornost a zamyšlení.
Hybridní hledáček
Začněme od bodu nula. Tedy od modelu X100, který je tu s námi od roku 2010 a bezesporu patří mezi první prémiové kompakty své doby. Leica Q přichází na trh až o celých 5 let později, Ricoh GR byl představen v roce 2013 a Sony RX1 v září roku 2012.
ONLINE KURZ OVLÁDÁNÍ FUJIFILM FOTOAPARÁTŮ – KLIKNI PRO VEŠKERÉ INFO
Na první pohled zákazníky upoutal design modelu X100 a obecně se ji říkalo „Leica pro chudé“, což se přiznám, že mě vždy trochu pobaví, protože když se rozhlédneme po značkách, které prodávaly dálkoměry na film, tak design X100 a X-Pro série je vizuálně mnohem bližší modelům od značky Contax. Já konkrétně nejvíce ve své první X-Pro vidím Contaxu G1.
Ale zpět k našemu prvnímu bodu. Hybridní hledáček byl přístup FUJIFILMU, kterým chtěli nabídnout lidem oba světy. Tedy možnost využívat průhledový hledáček a při přepnutí hledáček digitální neboli EVF. Toto řešení velmi dobře zapadalo do kontrastu doby, protože na začátku desátých let mnoho fotografů odmítalo využívat digitální hledáčky. Jejich kvalita nebyla zdaleka na dnešní úrovni. Problém nebylo jen rozlišení, ale například i obnovovací frekvence.
Hybridní řešení zvětšilo potenciální trh zákazníků, protože nenutilo nikoho stát před volbou, zda je EVF pro ně to pravé.
Chytrá řešení nejsou ale vždy jednoduchá a hybridní hledáček je naopak věcí komplikovanou, protože přepínáním mezi hledáčky dochází k mechanickému posunu digitálního panelu. Určitě tušíte, kam mířím. Takto řešený hledáček má pohyblivé části a další drobné díly, které modely pouze s EVF hledáčky nemají. Navíc fyzická velikost průhledového hledáčku docela dlouho ovlivňovala velikost elektronického hledáčku a celé toto řešení zvyšuje cenu modelů s tímto řešením.
Například se ke mně dostala zmínka, že při designování prvních GFX modelů se pracovalo i s konceptem s hledáčkem podobným tomu, které měla už v tu dobu pár let řada X100 a X-Pro, ale toto řešení neúměrně zvětšovalo velikost přístroje. Pro příklad dávám vedle sebe GFX 50r a jeho zmenšeninu X-E3 (ve skutečnosti je to naopak a GFX 50r je zvětšenina X-E3). Představte si, že by to GFX bylo ještě výrazně větší.
Aby FUJIFILM dokázal, že to umí ještě lépe, tak v nové generaci hybridního hledáčku přidal ještě možnost mít vpravo dole, při aktivovaném průhledovém hledáčku, malý EVF náhled, kde si buď můžete nechat výřez z oblasti ostřícího bodu nebo zobrazovat celou scénu.
Jen pro představu přidávám kolik částí měl hybridní hledáček z generace X-Pro2.
Složitost toho řešení zvyšuje nejen cenu a pravděpodobně i výrobní čas, ale například v minulosti způsobily problémy subdodavatelského řetězce těchto dílů, problémy s dostupností X100V.
Toto řešení pomohlo nakopnout celou nově začínající řadu X a bez toho bychom dnes neměli asi ani řadu GFX.
Mechanické voliče
Určitě se shodneme, že mechanické voliče na ovládání času, závěrky hodnoty ISO nejsou unikátním řešením jen značky FUJIFILM. Na druhou stranu, všechny modely, které toto řešení používají se vystavují vyšším výrobním nákladům a v případě sdíleného voliče času závěrky a ISO, který přinesl model X-Pro2, se dostáváme podobně jako u hybridního hledáčku do složitějších vod.
Než se pustím do zmíněného voliče, kterým je vybavena nejen řada X-Pro (2,3), ale také X100 (F, V, VI), tak se zastavíme obecně u mechanických voličů.
Na první pohled si řekneme asi: „OK, kolečka nahoře“. Když se ale zamyslíme, tak se jedná o další voliče, se kterými se jiné značky neobtěžují. Další díl, další část fotoaparátu, která vykonává mechanický pohyb, musí správně fungovat a pokud je model utěsněn proti vlhkosti a prachu, tak další místo, které musí být správně navrženo a ošetřeno.
Když se podívám na produkci například Nikonu, tak na modelu Z6 vidíme přední roler, zadní kruhový volič, který slouží místo zadního roleru a jeden PASM volič. Když to porovnám s X-T5, tak ta má přední a zadní roler, volič kompenzace expozice, volič času závěrky, volič ISO. A pod voličem času závěrky je mechanický přepínač STILL/MOVIE a pod ISO voličem výběr způsobu snímání – tedy třeba sériového snímání, bracketingu apod. Aby mě nebral někdo za slovo, já neříkám, že jeden přístup je lepší než druhý, protože velmi podobné rozložení voličů jako zmíněný Nikon má naše X-S20 a obecně je rozhodně fajn, když si člověk může vybrat.
Konečně se dostáváme ke sdílenému voliči času závěrky a ISO. Tento nový prvek se prvně objevil u X-Pro2, což byla ještě doba, kdy novou generaci startovala řada X-Pro a X-T a v dnešní době X-H.
Volič je opět inspirován minulostí, protože nápadně připomíná designový prvek ve kterém si člověk nastavil jaký založil film do fotoaparátu. Buď byla funkce pouze informační nebo u některých modelů to byl pokyn pro měření vestavěného expozimetru.
FUJIFILM se rozhodl, že tomuto voliči dá funkci 2/3 expozičního trojúhelníku. Otáčíme-li celý otočným voličem, tak měníme čas, když tlakem vytáhneme vnější kroužek směrem nahoru, tak měníme hodnotu ISO, kterou vidíme v okénku.
Na první pohled prostě další volič, ale když se podíváme zase na schéma, tak můžete vidět, kolik různých částí tento volič má.
Nyní budu citovat CEO FUJIFILMU (Goto), který narazil v rozhovoru na téma mechanických voličů právě na sdílený volič času závěrky a hodnoty ISO.
„Realizace tvorby mechanických voličů nebyla snadná. Na tomto voliči je celkem 22 pozic. Ty jsou z analogové pozice převáděné do digitálního signálu. Navíc tento volič je na modelech, které jsou utěsněné vůči vlhkosti a prachu a i tento volič tedy musí tento standard splňovat. Kvůli těmto podmínkám je tento volič složen z celkem 38 částí a jedná se o čtvrtý největší počet dílů na mechanismus. Mezi první čtyři patří bajonet, závěrka, elektronický hledáček a zmiňovaný volič času závěrky/ISO. Nejen vysoký počet dílů je výzvou, ale některé díly vyžadovaly nová řešení pro výrobu. Například pro přesné odečítání zmíněných 22 pozic je třeba díl, který je vyráběn pomocí Metal Injection Molding, což je proces, který není nákladově výhodný. Proč se věnujeme takto náročným řešením? Bohužel neexistuje racionální ekonomická odpověď, jednoduše to bylo přání vývojového týmu a vášnivých uživatelů řady X-Pro.“
Jak můžete vidět, tak za něčím, co vypadá na první pohled snadně se může skrývat hodně práce, zvýšené výrobní náklady a hlavně zvýšený výrobní čas.
Každý mechanický volič, tlačítko na těle atd. je potenciální problém nejen v opotřebení, ale také v utěsnění. Pokud byste hledali rekordmany na počet funkčních tlačítek a otočných voličů tak jsou jimi GFX 50s a X-H1.
Různé designy těl fotoaparátů
Průmyslový design je neskutečně komplexní kategorie, ve které se snoubí nejen funkčnost, ale i uživatelská přívětivost společně s designem. Nejvíce racionální volbou je dělat prakticky designově jedno tělo a osazovat ho různými vnitřními komponenty. Tento přístup snižuje výrobní cenu, klade v čase menší nároky na výrobu apod.
Firma FUJIFILM se dlouhé roky tomuto přístupu zuby nehty bránila, ale dva příklady z posledních generací si uvést můžeme. V naprosto identickém těle nalezneme modely X-H2 a X-H2s. Druhým zástupcem je řada GFX, kde došlo k mnohem menšímu hledání cest než u řady X a ve stejném těle nalezneme GFX 50s II, GFX 100s a GFX 100sII (která má pouze jiný gripy, ale dle všeho jsou rozměry identické). Například u GFX tento přístup znamenal zlevnění nové generace o 20 000 Kč, tedy GFX 100sII má startovací cenu v obchodech nižší než jeho předchůdce GFX 100s, což je opačný trend proti ostatním řadám.
Nyní to vypadá, že fandím přístupu unifikace, ale opak je pravdou. Dokážu ocenit racionalitu tohoto řešení, ale jsem hrozně rád, že značka FUJIFILM nabízí stále v dnešní době fotoaparáty různých tvarů, velikostí, ovládacích prvků a i barev.
Jak už jsem řekl a napsal nesčetněkrát, začalo to u X100 série, kterou nyní máme již v šesté generaci, druhým modelem na pásce s největším počtem iterací je X-T5. Na obou těchto modelech můžeme pozorovat KAIZEN přístup (tedy postupné vylepšování). Ani jedna X100 a ani jedna X-T5 nemají shodné rozměry se svou původní generací a je na nich vidět ergonomický vývoj od křížového voliče až po změnu ostřícího bodu pomocí joysticku či dotykového LCD. Nebo přidávání funkcionalit bez zničení vnější čistoty fotoaparátu (zanoření LCD, který je možné vyklápět u X100V apod.).
Když se podívám na nabídku nových fotoaparátů, tak bych stále řekl, že FUJIFILM má jednu z těch pestřejších nabídek i když uznávám, že jsou lidé, pro které to hraje pramalou roli.
Systém vyklápění LCD
Na konec jsem si nechal spíše bod na odlehčení, který navazuje na můj bonmot. Rád říkám, že nikdo FUJIFILMU nevezme prvenství v množství různých machanismů pro vyklápění LCD. Radši bych ani nechtěl vědět, kolik času a zdrojů FUJIFILM spálil na tom, aby v jednu dobu měl pomalý každý jeden model svůj vlastní systém vyklápění LCD.
Nebudu tu nudně popisovat jednotlivé systémy a radši vás nechám si je prohlédnout na následujících snímcích.
Závěr
Dalo by se říci, že po všech těch letech, co se značkou FUJIFILM pracuji, by mě nemělo už nic moc překvapovat, ale i když se člověk zpětně zamyslí, jaká technická řešení byla za ty roky použita, tak mohu říct jen „Wow“.
Rozhodně bych ale chtěl, aby nebyla má slova čtena špatně. Já velmi fandím všem originálním nápadům a přístupům napříč fotografickým trhem, protože inovace posouvají celý segment kupředu. U každé značky bych našel skvělé nápady, ale toto je článek jen o fotoaparátech FUJIFILM a čtyřech oblastech, ve kterých mě baví.
