Wildlife s objektivem GF500mmF5.6

Koncem dubna jsem strávil několik dní focením s novým teleobjektivem GF500mmF5.6 R LM OIS WR pro středoformátový systém GFX. Vyrazil jsem s ním na čtyři dny na sever Dánska a vyzkoušel, jak novinka obstojí při focení wildlife.

Není to poprvé, co jsem ve spolupráci s Fujifilm CZ použil pro focení zvířat místo mého „domovského“ systému X středoformát GFX. Poprvé jsem ale měl k dispozici ohniskovou vzdálenost, která je tomuto žánru přeci jen bližší – jednoduše proto, že doposud nejdelší objektiv měl 250 mm (s telekonvertorem pak 350 mm, což činí po přepočtu na fullframe asi 280 mm). Testovaná novinka nabízí dvojnásobnou ohniskovou vzdálenost 500 mm a tedy solidních 400 mm v přepočtu na menší fullframe snímač. Tím se možnosti GFX v žánru wildlife (ale třeba i sportovní fotografie) nepochybně výrazně rozšiřují. Pojďme se podívat, co jsem při focení s ním zjistil. Berte prosím v potaz, že šlo o předprodukční vzorek, který může proti finálnímu produktu mít ještě některá omezení.

Specifikace Fujinon GF500mmF5.6 R LM OIS WR

Dlouhé ohnisko v překvapivě kompaktním provedení

Objektivy pro střední formát provází pověst velikostních a hmotnostních otesánků. Je to pochopitelné, neboť pro větší snímač musí objektivy vykreslit v perfektní kvalitě větší obrazový kruh a čočky musí mít dostatečný průměr kvůli potlačení vinětace. Pro teleobjektivy ale tohle tak docela neplatí – kýžená světelnost nutí výrobce dostatečně dimenzovat optiku i pro menší snímače a na středním formátu je tak často navíc potřeba jen dost velký průměr zadní části s bajonetem. Vztah mezi světelností a ohniskem totiž určuje průměr tzv. vstupní pupily, což si můžeme představit jako zdánlivý průměr plně otevřené clony, jak jej vidíme skrz přední člen objektivu. Máme-li objektiv s ohniskem 500 mm a světelností 5,6, průměr pupily nemůže být nikdy menší než 500 / 5,6 = 89 mm. Takový průměr (respektive z konstrukčních důvodů o něco větší) musí mít objektiv nezávisle na velikosti snímače – a zároveň takovýto objektiv může klidně zvládnout i velký snímač v GFX.

Hodnoty uvedené ve vzorečku nejsou náhodné, ale přesně odpovídají testovanému objektivu. A mohu říci, že díky zmíněné světelnosti 5,6 je objektiv kompaktní a lehký. Při délce zhruba 26 cm (bez sluneční clony) a hmotnosti lehce přesahující 1,5 kg se nejen dobře nosí v batohu, ale také se s ním velmi příjemně fotí. Všichni lidé v mém okolí, kdo měli možnost objektiv vzít do rukou, bez výjimky jako první překvapeně konstatovali, jak je pocitově lehký. Potěší také v rámci této kategorie přijatelný průměr filtru 95 mm. Žádné parametry se nijak zásadně neodchylují od konkurence, která ale prozatím existovala jen pro fullframe fotoaparáty.

Moje maličkost s celou sestavou – GFX100 II a objektiv GF500mmF5.6 včetně sluneční clony.

Je třeba zmínit, že tělo objektivu tvoří většinově plast, což nepochybně také napomohlo snížit jeho hmotnost. Pro někoho to možná bude zklamání, ale osobně nemám ke konstrukci žádné výhrady – nepůsobí nijak lacině či nekvalitně. Vše výborně lícuje a ovládací prvky fungují perfektně. Klíčově prvky jako třeba bajonet nebo stativová patka samozřejmě kovové jsou.

Oceňuji, že podobně jako u mého Fujinonu XF150-600mm na systém X je patka vybavena drážkami pro systém Arca Swiss. Fakt, že se při uchycení na stativ obejdete bez rychloupínací destičky je k nezaplacení. Patka je poměrně dlouhá a objektiv s fotoaparátem se za ní i příjemně nosí, když zrovna nefotíte, případně můžete využít kovová oka na uchycení popruhu. Stativovému kroužku bych mohl vytknout snad jen absenci zarážek rotace na pozicích po 90 stupních, které má třeba Fujinon XF200mmF2 a které jsou při používání praktické.

Kromě ostřícího a clonového kroužku (se stupnicí 5,6 až 32) najdete na těle objektivu ještě několik dalších ovládacích prvků. Přepínače poblíž bajonetu mají tyto funkce:

• omezovač ostření od 5 metrů do nekončena nebo v celém rozsahu
• zapnutí/vypnutí optické stabilizace
• nastavení funkce čtveřice kulatých tlačítek umístěných po obvodu v přední části – jako u jiných objektivů Fujinon, které jsou jimi vybaveny, jsou to aktivace ostření (AF), zámku ostření na aktuální pozici (AF-L), nebo návrat na dříve uloženou pozici (Preset – k uložení slouží tlačítko Set pod přepínačem).

Tuleň obecný (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/8, 1/250 s, ISO 800 – bez ořezu)

Ostření

O automatické ostření se stará lineární motor (LM), který je tou nejlepší možností mezi současnými objektivy Fujinon. Ostření je díky němu tiché a rychlé. Dokonce jsem neměl ani s tímto předprodukčním vzorkem problém ostřit a sledovat ptáky v letu s použitím AI detekce objektu. Byl jsem opravdu překvapen, jak dobrou práci v tomto směru GFX 100 II odvádí, když si představím, jaké objemy dat musí fotoaparát zpracovávat. Použití této kombinace bylo pro mě komfortní a až překvapivě efektivní.

Racek chechtavý (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/8, 1/1000 s, ISO 2500 – výřez 42 megapixelů, crop factor cca 1,55)

Záměrně jsem nafotil několik fotografií i proti světlu, které je z mé zkušenosti pro AF problematičtější, a i v tomto případě bylo ostření velmi spolehlivé.

Ostření v protisvětle. Racek stříbřitý (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/8, 1/2000 s, ISO 2500 – ořez jen pro změnu poměru stran na 3:2)

Rovněž při čelním letu si AF vedl dobře a většina fotografií ze sérií byla ostrá. Racek stříbřitý (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/8, 1/2000 s, ISO 800 – bez ořezu)

Paradoxně trochu více jsem se trápil u statických motivů, zvláště na kratší vzdálenosti. Používám běžně techniku předostření na vhodnou vzdálenost, díky čemuž je pak AF i detekce objektů rychlejší a efektivnější. GF500mmF5.6 mi přitom občas „lovil“, jako kdyby bylo aktivní jen kontrastní a nikoliv fázové ostření, a někdy jsem ho nedokázal přimět k přesnému zaostření na objekt typu kámen na světlém písku. Domnívám se, že jde spíše o problém předprodukčního vzorku nebo softwaru fotoaparátu – při vydání teleobjektivů dříve často současně vycházela aktualizace firmware pro těla, která optimalizovala jejich spolupráci. Pokud se tato drobnost vyřeší, nebudu mít k ostření objektivu žádné výhrady.

Nejkratší zaostřitelná vzdálenost je cca 2,8 metru, při které odhaduji měřítko zvětšení na cca 1:5 – do záběru tak dostanete oblast s delší stranou cca 22 cm. V praxi to znamená, že není problém fotit třeba menší zvířata jako drobné pěvce, plazy a podobně. Pokud by toto zvětšení nebylo dostatečné, lze si pochopitelně vypomoci výřezem, a to s ohledem na 102megapixelové rozlišení i poměrně výrazným:

Těsně před vrácením objektivu se u nás na zahradě objevila vážka ploská a dala mi čas na pořízení několika fotografií. Rozpětí jejích křídel je asi 7 cm, takže je zřejmé, že jde o relativně velký výřez. Přesto má výsledná fotografie stále slušných 38 megapixelů. (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/10, 1/250 s, ISO 1600)

Optická kvalita a stabilizace

Nemám ve zvyku provádět laboratorní měření (nepochybně se toho ujmou jiní, pro něž je to denním chlebem), ale ostrosti objektivu nemám co vytknout. Ve spojení se 102mpix snímačem poskytují fotografie spoustu detailů pro velké tisky nebo výřezy, pokud ohnisko nestačí.

Holub hřivnáč (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/9, 1/250 s, ISO 160 – bez ořezu)

Stabilizace mi byla velmi užitečným pomocníkem pro přesné komponování a focení letovek ptáků. Nedostal jsem se nicméně do oblasti z ruky udržitelných časů, na které jsem zvyklý ze systému X, kdy třeba s objektivem XF100-400mm rutinně používám 1/60 vteřiny. U GFX jsem musel čas zkrátit a spolehlivé výsledky jsem dostával spíš blíže 1/200 vteřiny. Je jasné, že velké rozlišení snímače chyby neodpouští, ale je možné, že i tady dojde ještě k ladění firmwaru.

Tuleň obecný (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/8, 1/250 s, ISO 1600 – výřez 55 megapixelů, crop faktor cca 1,35)

Světelnost 5,6 – stačí nebo je to moc?

Pokaždé, když přijde na trh nový teleobjektiv, řeší se jeho světelnost – je dostatečná či nikoliv? Sám jsem fotil wildlife s objektivem se světelností 5,6 asi osm let a poslední rok a půl jsme dokonce přešel na teleobjektiv se světelností 8. Respektuju, že pro některé fotografie je to limitující faktor, ale osobně s tím problém nemám – zvláště při focení ptáků a menších zvířat je při cloně f/5,6 i na APS-C snímači většinou příliš malá hloubka ostrosti. Uznávám ale, že třeba při focení větších savců mohou být dobře využitelné a někdy potřebné i nižší clony. U GFX je ale třeba počítat s tím, že při ekvivalentním úhlu záběru je hloubka ostrosti citelně menší, takže jsem většinou používal spíš clonu f/8, a ani to nemusí občas stačit – například u relativně velkých tuleňů se mi občas stalo, že bylo ostré oko a viditelně neostrý čenich (o drobnějších tvorech ani nemluvě).

Díky perfektní pozici konipase bílého stačila clona f/8 na jeho zachycení v celé kráse i ostrosti. Jedná se o výřez 63 megapixelů (crop factor cca 1,27) – pokud bych se ke konipasovi přiblížil natolik, abych se obešel bez ořezu, hloubka ostrosti by už na vykreslení peří na boku nejspíš nestačila (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/8, 1/1000 s, ISO 1250)

Rozostření pozadí samozřejmě závisí do značné míry na jeho vzdálenosti od zaostřeného objektu, ale obecně se toho na systému GFX nemusíte nijak bát ani při této světelnosti. Kvalita bokehu je pro mě osobně velmi příjemná.

Tuleň obecný (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/8, 1/250 s, ISO 400 – bez ořezu)

Středoformát a wildlife – jde to dohromady?

To je častá otázka a nejjednodušší odpověď samozřejmě zní: „to záleží na…“ – například na vašich potřebách rozlišení a dynamického rozsahu (v čemž GFX exceluje) či rychlosti snímání (kde sice dosahuje s ohledem na ostatní parametry solidních hodnot, ale přeci jen nižších než fotoaparáty s menšími snímači a rozlišením). Nesmíte zapomenout ani na to, jestli máte dostatečné možnosti pro ukládání, zálohování a úpravy takto velkých fotografií.

Tuleň obecný (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/8, 1/1000 s, ISO 2500 – kompoziční ořez na 67 megapixelů)

Osobně na systému GFX oceňuji to, že jeho použití se v podstatě nijak nevymyká běžným zvyklostem z jiných systémů – ovládání je efektivní (a značně přizpůsobitelné), fotoaparát je svižný a focení s ním se tak v podstatě neodlišuje. Prostě jej vezmete do ruky a fotíte – a pokud jste „fujista“ (a zejména uživatel řady X-H), tak se budete okamžitě cítit jako doma. Limitem pro mě osobně nebylo ani automatické ostření, kde jsem hojně využíval AI detekci ptáků, ani rychlost snímání – s mechanickou závěrkou GFX 100 II zvládne 8 snímků za vteřinu a to je na 102 mpix solidní výsledek. Fotil jsem jen s rychlou SD kartou, která je ovšem i tak citelně pomalejší než CFExpress, a přesto jsem ani při poměrně dlouhých sériích nezaznamenal zpomalení – buffer fotoaparátu je dostatečně velký. Naproti tomu je třeba si navyknout, že leckdy budete potřebovat více clonit a asi tedy i používat vyšší ISO (s čímž ale GFX nemá zásadní problém).

Rybák severní v střemhlavém útoku. Tihle nádherní ptáci se bohužel pohybovali v opravdu velké vzdálenosti od pobřeží, ale AI detekce je rozpoznávala dobře, a tak jsem si i díky rozlišení (a následnému výřezu) dopřál aspoň jednu fotografii s prostředím – včetně nákladní lodi, které tady mají své trasy (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/7.1, 1/2000 s, ISO 1000)

Oproti mé zkušenosti s X-T a X-H fotoaparáty je také odlišné použití elektronické závěrky. Ta jednak nezvykle nabízí méně snímků za vteřinu než mechanická (konkrétně pět) a jednak je poměrně náchylná ke deformaci pohybem (rolling shutter) – je to pochopitelné, protože čas nutný k přečtení všech řádků 102 mpix snímače je prostě citelně delší než u menších snímačů.

Konipasové bílí ve svatebním šatu (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/8, 1/1000 s, ISO 640 – výřez 52 megapixelů)

Celkově vzato byla ale moje zkušenost převážně pozitivní. Netroufám si předvídat, jestli se systém GFX stane jednou z běžných voleb wildlife fotografů, ale vím jistě, že s novým objektivem má nyní rozhodně i v tomto žánru co nabídnout.

Tuleň obecný (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/5.6, 1/1000 s, ISO 2000 – výřez cca 59 megapixelů)

Racek chechtavý (Fujifilm GFX100 II + GF500mmF5.6 R LM OIS WR, f/8, 1/1000 s, ISO 2500 – výřez 61 megapixelů)

Objektiv je kompatibilní s telekonvertorem GF1,4x TC WR, který jsem ale bohužel tentokrát na testování neměl k dispozici – prodloužení ohniskové vzdálenosti na 700 mm (ekvivalent 554 mm na fullframe) bude nicméně určitě vítanou možností.