Tiskové zprávy
Čtěte více
V lednu 2022 jsem měl tu čest připojit se ke svému kamarádovi a výbornému fotografovi Jirkovi Šneidrovi na cestě po Bangladéši. Byl to můj první fotografický výlet bez manželky a musím říct, že každým dnem jsem si byl víc a víc jistý, že to bylo dobré rozhodnutí. Tento typ dobrodružství se s tradiční párovou dovolenou prostě neslučuje.
Bangladéš je jihoasijská země vyznačující se bujnou zelení a mnoha vodními toky. Ve srovnání s Indií má téměř třikrát vyšší hustotu osídlení. To přináší řadu vážných humanitárních problémů, se kterými se země potýká. Mým posláním bylo získat zkušenost z první ruky a zdokumentovat to dobré i špatné, co tato jedinečná země může nabídnout.
Využívání lidské pracovní síly pro úkoly, které v jiných částech světa již dávno nahradili těžké stroje, je v Bangladéši zcela normální. V této sérii se mi podařilo zachytit dělníky vykládající uhlí z nákladních lodí pomocí košů na temeni hlavy. Asi nemusím zmiňovat, jak je tato práce náročná a vyčerpávající… na druhou stranu pohled na dokonale synchronní pochod po lávce tam a zpět, byl naprosto fascinující.
Na fotografii výše to možná není tak jasně vidět, ale mnoho nosičů/dělníků nesoucích tyto těžké koše, jsou ženy. Jejich odměna je vyplácena za počet naplněných košů, vynesených ven z lodi, kterou obdrží ihned.
Zatímco jsem se toulal po přístavu, jeden z dělníků mě vzal za ruku a začal mě táhnout směrem k pekelně úzké lávce, která vedla do útrob lodi. Než jsem se nadál, byl jsem vtažen do proudu dělníků přecházejících po těchto úzkých prknech. V tu chvíli jsem měl jsem pocit, jako kdybych chodil po laně. Snažil jsem se nemyslet na páchnoucí vodu pode mnou a prostě jít na druhý konec. Dobrá zpráva! DAL jsem to!
Co na Bangladéši miluji a zároveň nenávidím, je ona hustota zalidnění. Dostat se tedy z bodu A do bodu B je velký problém. Na druhou stranu je to geniální místo na tvoření vrstev v kompozici. Nikdy jsem nemusel dlouze čekat než mi někdo přijde do záběru.
Minimálně jednou pozitivní věcí ve využíti lidské pracovní síly i na těchto místech je skutečnost, že to otevírá příležitosti pro malé obchodníky. Malé kavárny a bistra tu byly celkem běžné, ale musím přiznat, že jsem se trochu obával místní občerstvení vyzkoušet. Jsem si jist, že káva určitě chutnala skvěle, ale jelikož mám trochu citlivější žaludek, tak jsem nechtěl riskovat. Pokud jsem na místě, jejiž hygienické podmínky zrovna neodpovídají evropským standardům, řídím se pravidlem „uvařit, oloupat nebo nechat být“.
Během focení se člověk většinou soustředí na objekty v hledáčku a nemá čas sledovat úplně vše, co se děje okolo. Když se však ohlédnu zpět, uvědomuji si, že kolem doků byly i celé rodiny, kterých jsem si prve nevšiml a které podporovaly pracující manžele, syny, dcery a matky při práci.
Jedna z věcí, která je v zemích jako je Bangladéš zjevná, je obrovský rozdíl mezi bohatými a chudými. Na jedné straně vidíte bosé dělníky, kteří nosí uhlí na temeni hlavy, a na druhé straně vidíte jejich bosse v bílém hábitu s třpytivými šperky na rukou. Tento trend se bohužel nezlepšuje, spíše naopak. Bohatí jsou stále bohatší a chudí jsou rok od roku ještě chudší.
Všechny fotky byly pořízeny na Fujifilm XPro-3 and XT-2, lenses XF-35mm 1.4 and XF-16mm 1.4.
