Existují fotografové, kteří hledají obraz. A pak jsou tací, kteří skrze obraz hledají člověka. Jan Mihaliček patří k těm druhým.
Kdo je Jan Mihaliček?
Narodil se v roce 1965 a fotografovat začal ještě v době, kdy obraz nebyl samozřejmý ani svobodný. Jeho první snímky vznikaly v prostředí československého skateboardového a snowboardového undergroundu 80. let.

Po roce 1989 se jeho cesta posunula k fotožurnalismu. Začal pracovat pro Lidové noviny. Fotografoval konflikty v zahraničí, včetně Afghánistánu a oblastí bývalé Jugoslávie, stejně jako situace doma: společenské zlomy, krize, každodennost, která často zůstává bez povšimnutí.

V roce 1997 získal první cenu v Czech Press Photo za reportáž z povodňové Ostravy.
Od začátku nového milénia působí jako nezávislý dokumentární fotograf. Dlouhodobě se věnuje sociálním tématům, menšinám a lidem na okraji.
Je také jedním ze zakládajících členů spolku 400 ASA, který navazuje na tradici české humanistické fotografie a snaží se ji držet živou i v době, kdy obraz možná ztrácí váhu tím, že ho je příliš.

Co je pro něj typické?
Jeho fotografie jsou často černobílé. Věnuje se dlouhodobým projektům, návratům na stejná místa, práci s časem. Tématům, která se nedají vyfotit jednou návštěvou, příkladem je třeba soubor o romských komunitách na východním Slovensku. V posledních letech se vrací i k městu, cyklus „Svým Pražanům“ je tichým pozorováním Prahy, jejích lidí, světla, náhodných situací.

Podcast Fujifilm X-Talk
Nový díl X-Talku není postavený na rychlých odpovědích ani na jednoduchých závěrech. Moderátor Jan Povýšil s ním prochází několik rovin jeho práce: od začátků v undergroundu přes zkušenosti z konfliktních oblastí až po současnou dokumentární tvorbu.
– jak se formuje vztah k fotografii v prostředí, kde obraz není samozřejmost
– co znamená být fotografem v situacích, kde jde o víc než o samotné focení
– jak pracovat s důvěrou, když fotografujete lidi na okraji společnosti
– jestli má dnes dokumentární fotografie stále schopnost něco změnit
Dostává se i k otázkám, které nemají jednoznačnou odpověď. Třeba jak si udržet citlivost ve chvíli, kdy jste dlouhodobě vystaveni těžkým situacím. Nebo kde je hranice mezi zaznamenáním reality a zásahem do ní.